Koho volit za prezidenta v roce 2023
Česká volba prezidenta aneb reality show, jak ji nazval jeden český politolog, se v lednu 2023 přiblížila ke svému finále. Oproti minulým volbám mám pocit, že kromě web novinářů a blogerů, politologů, politiků a několika mediálně aktivních levicových pseudointelektuálů tyhle volby nikoho moc nezajímají. Zatím. vypadá to, že nakonec to tam volič prostě někomu hodí. Když při setkáních se svými známými a kamarády vznesu dotaz: „Tak co, už víš koho budeš volit?“, většinou slyším: „Asi toho Pavla“ nebo: „Asi tu Nerudovou.“ Také často slyším odpověď: „Já Babiše.“ V tomto případě ihned následuje výčet důvodů proč se dotyčný tak rozhodl. Někteří rovnou řeknou že neví a někdo, že k volbám nejde neb to je „šaškárna a politici jsou lháři. Ty leví i ty praví“ a že „nejhorší sou ty „zelený fanaticí“. Jedná se asi o 90% odpovědí, zbývajících 10% patří odpovědím typu: „Budu volit podle sebe.“ To pak slyším jména Bašta, Fišer, Tomáš Zima, Hilšer, Diviš a dokonce i Janeček a Středula (tady někteří ještě nezaznamenali, že jednoho odstranil „režim“ a druhý to zabalil sám).
Když pak moje druhá otázka zní „a co o tom Pavlovi nebo Nerudové víš“, většinou se dočkám odpovědi jako: „no byl to generál co šéfoval NATU“ (Petr Pavel byl ale předseda vojenského výboru NATO, ne šéf, tím je generální tajemník) a „vypadá dobře, reprezentativně“ a nebo u Nerudové: „ to je ta rektorka z tý univerzity v Brně a je docela hezká a má takový dobrý názory.“
Vzhledem k tomu, že si letos dopřeji ten luxus a prezidenta volit nebudu, jsem si bez ideových floskulí mohl dovolit sepsat svůj názor na tyhle volby a nikomu ho nenutit. Svůj text nevydávám za odbornou expertizu, ale za NÁZOR, který je, doufám, ještě dovoleno beztrestně prezentovat. A přidal jsem i pár informací o některých, především mainstreamem a vládou podporovaných kandidátech, které jsem načerpal z internetu, novin a časopisů, tedy jak říkají novináři z „veřejně dostupných zdrojů.
Nejprve ke kamapaním. Zatím je to „slabý odvárek“, ale postupně to bude jistě mít své „grády“. Mír, válka, klid a řád, strach a bída, všechno se semele, lid se bude hádat a rvát a i na pěstičky zcela jistě dojde. A vláda podpořily ty 3, proč právě Pavla, Nerudovou a Fišera? Nabízí se vysvětlení, že tito tři kandidáti by při zvolení do úřadu byli stejní „kývači“ jako je předseda vlády Fiala. Ten při jednání s úředníky EU kýve hlavou ve stylu oné „zlaté kývací čínské opičky“ a mění své politické názory a sliby (hlavně na Green Deal a emisní povolenky) stejně rychle, jak rychle chodí e-maily s notičkami z Evropské komise.
Středula aneb Pepík, kterého pdpopořil Miloš Zeman, ale bude volit Babiše
Pro dělníky, rolníky a levicovou inteligenci to nejsympatičtější kandidát, který měl dle některých, za sebou také „kus práce a velké zásluhy“ protože „tlačil“ na zvyšování mezd a vedl (dle mého pofidérní a propagandistickou) kampaň s názvem „Konec levné práce“. Navíc to je odborový vůdce a to dělníci a rolníci mají rádi. Paradoxně část jeho simpatizantů a „odborníků“ z řad levicových politologů tvrdili. že „jeho sympatičnost spočívá i v tom, že se do této funkce, nebo přinejmenším do kampaně, viditelně příliš nehodí a pro formulaci levicové politiky toho také příliš neudělal.“ A tak to odborový předák 9. ledna 2023 sám zabalil.
Pavel, Nerudová aneb ty co chce vláda.
Mainstream, provládní média a některé průzkumy veřejného mínění už vytvořily mediální pohádku a ve veřejném prostoru létají jen tato dvě jména, která údajně mohou vyhrát a porazit Babiše. Pavel Fišer už jim z toho vypadnul, prý nemá šanci. Podle průzkumu z 9.1. 2023 a volebního modelu společnosti Ipsos by v prvním kole prezidentských voleb zvítězil předseda hnutí ANO Andrej Babiš se ziskem 28,6 procenta. Generál ve výslužbě Petr Pavel by dostal 27,8 procenta a ekonomka Danuše Nerudová by získala 24,6 procenta. Já osobně si myslí, že Babiš, po té co byl nepravomocně soudcem Šotem osvobozený v kauze Čapí hnízdo bude mít kolem 32%.
Andrej Babiš, tedy kandidát, který podle mého (ne)odborného názoru stoprocentně vyhraje první kolo prezidenských voleb a možná celou tuhle šou, je ten, proti komu je potřeba se druhou stranou vymezit. Babiš patří do tzv. kategorie Česka B. Představitelé Česka A tvrdí, že úspěch Babiše by byl průšvih. Prý nejen proto, že by se „na Hradě objevila varianta Miloše Zemana, ale také, že by se pod vedením Babiše stal prezidentský úřad nástrojem pro permanentní opoziční kampaň“, která by skončila předčasnými volbami a dost možná vládou ANO a SPD anebo ANO a ODS. Babiše ani ANO osobně nevolím, ovšem naši novodobí „demokraté“ z Česka A zcela pomíjí, že takhle holt demokracie bez přívlastků funguje. Někteří intelektuálové z řad levicových politologů, a také podle české neomarxistické, zelené levicové scény dokonce tvrdí, že „demokracie nesmí (!) mít podobu nekonečných kampaní za záchranu liberální demokracie“. To, dle názorů těchto intelektuálů s patentem na rozum, jež jsou sdruženi pod křídly časopisu A2ALARM znamená „požírání smyslu demokracie.“ Správná je naopak ta „demokracie“, která je moderovaná a řeší, především na akademické (rovněž levicově orientované) půdě, spory a politické otázky jako je klimatická krize, výše a podoba daní a nebo výše platů státem placených „myslitelů.“
Dobře, ale co tedy vlastně nabízejí občanům kandidáti Pavel a Nerudová, Babišovi hlavní protivníci? Pro skupinu pamětníků, jež jsem si nazval „To když jsme byli na vojně“ je volba Pavla, tehdejšího aktivního člena KSČ a spolupracovníka komunistické vojenské rozvědky ideální volbou. U Nerudové se pak plní články médií výpověďmi různých akademiků, kteří tvrdí, že na její univerzitě, se pochybně publikovalo, čarovalo s tituly a že úroveň odborných prací je „urážkou jejich zkušeností s (tou správnou) výzkumnou prací, která je (prý) v řadě ohledů v Česku demotivující. A tito neznámí akademici neopomenuli poznamenat, že tento stav je zde i proto, že „moc“ v akademickém prostředí mají „podivné postavy typu Nerudové nebo Zimy“.
Vida jak se nám tady tihle velcí kluci z univerzit krásně před občany odkopali. Pro ty, kteří si doposud mysleli, že jejich „odborné“ články, studie a výzkumy placené z našich daní vůbec k něčemu jsou, přišlo tvrdé poznání, že je tomu přesně naopak. Švindl, manipulace, podvody, vzájemné si okopávání kotníků a honění si vlastního ega je mnohdy hlavní náplní těchto „vědců“ s tituly před a za jmény.
Taková normální holka, řekl Pithart
Petr Pithart se rozhodl podpořit Nerudovou z Mendelovy univerzity a své rozhodnutí pro ECHO 24 zdůvodnil takto: „Je důležité, že někdo má normální zázemí, že vyrůstá ve šťastné rodině tak jako ona. Máma, táta, tři sestry, babička na venkově, u které trávila prázdniny, prostě všechno takové zdravé a přirozené.“ Jak řekl jeden politolog: „Jako kdyby měla kampaň Danuše Nerudové nějakou čarovnou moc a vkládala dokonce i moudrým lidem, kteří se tuto kandidátku rozhodnou podpořit, do úst nehorázné nesmysly. Prostě konečně normální holka!“
Ponechme stranou slova levicových hysteriků, jež se těchto Pithartových slov chytli a vyčítají mu rovnou rasismus, jak je ovšem pro tuto kastu příznačné. Tedy pokud „nepřemýšlíš jako já, dám ti nálepku“. A tak se vysmívají i tomu, že někdo poukazuje na „normalitu“ (dle mého normalita je jen absence šílenství) a manipulativně tvrdí, že Petr Pithart je nositelem myšlenky, že nejvyšší hodnotou je „normalita“. Taková manipulace a výklad podpory Nerudové Pithartem jsou pro celou neomarxistickou či národně socialistickou levici příznačné. Nerudová dříve také spolupracovala s ministryní Maláčovou zvanou Venezuela. Věnovala se daňové politice. Tehdy její slova, že „daně pro jedno procento nejbohatších jsou regresivní a je třeba to změnit komplexní daňovou reformou“ vyvolala u levičáků nadšení, především u lidí, kteří jsou přisátí k penězovodu od státu jak klíště na dětské prdelce.
Ovšem v jednom mají tito lidé pravdu. Fenomén „odbornosti“ jenž tolik rezonoval v médiích době čínské chřipky zvané Covid 19 byl demaskován. Na začátku epidemie se vyrojilo množství neznámých „odborníků“ jež nám začali ze dne na den, se souhlasem vlády, vládnout, nařizovali mnohdy protizákonné opatření a šířily bez problémů svoje kvaziodborná stanoviska, zatímco jiní odborníci, s jiným názorem byli dehonestováni a bezskrupolózně odstaveni na vedlejší kolej. Vzpomínám s trpkým úsměvem například na jednoho datového mediálního „experta“ se kterým jsem vedl e-mailovou diskuzi. Tento odborník, na data neovládal základy matematiky a princip exponenciály a přesto šéfoval „odbornou skupinu pro tvorbu grafů a předpovědí vývoje epidemie“. Nutno poznamenat, že už na webovém portálu jako odborník skončil. Nepřekvapuje pak, že se rektorka Nerudová podepisovala například pod článek z oboru biomedicíny, k němuž nemá žádnou kompetenci. Její, minimálně neetické jednání, je jen vrcholem nafouklé bubliny zvané „odborníci“ chcete- li „experti“, „specialisté“, „znalci“, „vědci“, „analitici“ nebo „vinkláři“. Tedy všichni ti, kdo rádi všechny poučují, všechno ví a od všeho mají klíče. Přitom jim uniká, jak napsala moje oblíbená filozovka Tereza Matějíčková, že: „Nejcenější je vědět, že nevíme. Když nevíme že nevíme, jsme snáze manipulovatelní a dopouštíme se zkázonosných činů snáze, než když víme, že nevíme“. Kant říká: myslete za sebe sama nenechte si radit. Dnešní politici a různí kouči říkají: myslete kriticky, takže si nechte poradit od odborníků. Ovšem kritické myšlení je blbost, protože kritické znamená rozlišené a myslet bez rozlišování nelze. Svobodný lze být pouze s chybami v rozhodování, bez záruk a s vědomím nevědění. Byť to automaticky neznamená rezignovat na vlastní stanovisko – názor.“ Aneb jak řekl Cocteau: co vám vytýkají jiní, to si pěstujte, to jste vy.“
A tak i já jako obyčejný člověk, který je si vědom toho, že neví se budu i nadále vyjadřovat svobodně, a dovolím si mít svůj názor. Nebudu ho ale nikomu nutit a nebudu nikoho nálepkovat ani kritizovat. Místo slov jako vykomunikovat budu i nadále používáme propaganda, místo narativ budu požívat slovo názor a místo sousloví moderovat obsah budu používat slovo cenzurovat.
O Petru Pavlovi se ví relativně málo. Také proto, že byl u „tajných“ a velká část informací o něm probíhá v „tajném“ neveřejném režimu. Známe jen „plastiko“ příběh jeho několika úspěchů. Nevíme naopak vůbec, jaké vztahy má se silovými složkami a tajnými službami cizích států, ke komu a jaké má závazky, v jakých sítích služeb a protislužeb v minulosti jednal. To že takový kandidát a budoucí prezident je pak snadno vydíratelný a manipulovatelný je nabíledni. Navíc jeho slogan a snad i ideologie vzývající „řád a klid“ mě osobně lehce děsí.
Snaha marketingově kandidáta Pavla „prodat“ je jasná. Důraz na chápání demokratické společnosti jako na systém, kde panuje „řád a klid“ neodpovídá jen myšlenkovému nastavení Pavla, ale především odráží požadavky „obyčejných lidí“ jeho potenciálních voličů s názory jako „dejte nám klid na práci“ anebo „potřebujeme mužskýho do nepohody“. Velkou otázkou také je, jaké jsou zájmy a nastavení lidí, kteří za jeho kandidaturou stojí“ říká politolog Sedláček u podporovatelů Petra Pavla zdůrazňuje dvě klíčová jména : Petr Kolář a Radko Hokovský:
„Zatímco Petr Kolář je bývalý diplomat, lobbista a jednu dobu též zaměstnanec firmy PPF, Radko Hokovský byl dlouholetým ředitelem thinktanku Evropské hodnoty a opustil jej právě proto, aby šel dělat kampaň Pavlovi. Oba jsou klíčovými postavami prostředí, které existuje mezi některými složkami státu, diplomacie a tajných služeb, thinktanky a patrně též některými firmami, tedy prostředí, které si samo říká „bezpečnostní komunita“. Thinktank Evropské hodnoty je placený miliony korun z rozpočtu amerického ministerstva zahraničí a menšími částkami National Endowment for Democracy. Věnuje se soustředěnému tlaku na českou veřejnou debatu. V době uprchlické krize, píše dále Sedláček, prosluly Evropské hodnoty publikací „scénářů“ vývoje, kde mimo jiné pro období 2016 až 2019 věštily se šedesátiprocentní pravděpodobností rozpad států a občanské války v západní Evropě způsobené migrací a islámem. Řada odborníků tehdy označila postupy Evropských hodnot za manipulativní. Ambice Evropských hodnot to ale neomezilo. Naopak. Agresivní chování Ruska, jeho propagandistická ofenziva ve virtuálním prostoru a vojenská agrese vůči Ukrajině dala tomuto prostředí nové impulzy. Charakteristické pro ně je šíření bezpečnostního jazyka („dezinformace“ šířené nepřátelskou velmocí) na oblast názorů, s nimiž nesouhlasí, a tím omezování možnosti smysluplné diskuse o mezinárodní politice. Je třeba, aby toto prostředí mělo jen velmi omezený vliv na politiku státu vůči domnělým či skutečným dezinformacím a už vůbec by toto prostředí nemělo získat svého prezidenta, nemělo by udělat z Hradu místo šíření vojáckých ctností a ideologie bezpečnosti, řádu a klidu“.
Jsem rád, že jsem se rozhodl k volbám nejít a nemuset se tudíž rozhodovat koho vybrat a komu to hodit. Zajímavá je to pro mě ale profesní zkušenost. Zkušenost, že na propagandistickou manipulaci politických marketingových odborníků „obyčejní“ lidé slyší. V letošních reklamních prezidenských kampaních ve stylu vnucování rad a odpovědí na otázku „KOHO VOLIT“ vítězí ti, kdo nálepkují oponenty a pro zviditelnění svého kandidáta používají jen bezobsažné „hezké řečičky“. A tak je v prezidenských volbách 2023 jednodušší a snažší přesvědčit občana o volbě „toho správného“ kandidáta, než přesvědčit zákazníka drogerie k nákupu „té správné“ značky čistícího prostředku na nádobí. Ale bude to ještě tvrdé a nepříjemné, ale to reality show často bývají.
9.1. 2023
LLF